Naučili jsme se, že abychom našli to nejlepší možné řešení, je potřeba přemýšlet znovu a znovu. A tak jsme si znovu položili otázku, co bychom si vlastně ze všeho nejvíc přáli. Dlouho jsme si mysleli, že bychom si přáli být plnohodnotnou, i když malou, školou. Když jsme si ale uvědomili, proč jsme vlastně školu zakládali a co potřebujeme, […]
Měníme se na akademii Read More »
O pračlověku, co tábořil Byl jednou jeden pračlověk. Řekl si, že si udělá táborák. Na zahradu si přinesl krásné, správně velké, správně kulaté i správně hranaté kameny, rozmístil si je krásně do kruhu (to už totiž uměl) a začal si chystat i všechno ostatní. Kusy starých novin… jak se vzaly v pravěku, se teprve dozvíte,
Pohádka z lekce angličtiny Read More »
Proč se jmenujeme Laláta? Laláta znamená v sanskrtu čelo. A “čelo” a sanskrt vymyslely děti, když si měly navrhnout název pro vlastní školu. Trefily to. Jsme totiž škola hlavně pro děti, které mají tak trochu na čele napsáno, že mají něco jinak. Neutečou předtím, je to často vidět na první pohled. Když ne na první,
Jedna hodná sušenka byla doma. A jak je to dál? Že buldozer rekonstruoval venku a viděla to z okna. A to už je celý. Ale tam by se přeci mělo ještě něco stát! Že ten buldozer přejede… Tu sušenku. A jak se to stane? Že půjde ven a nestihne včas projít, než pojede ten buldozer.
Nemáme sítě. A nebudeme mít. Chápeme, že to může mnoha lidem připadat nerozumné. Dneska má přeci sítě každý a bez nich, jako když nejsme. Jak seženeme lidi? Kdo k nám bude chtít, když nás nemůže olajkovat, napsat komentář, poslat nám rychlou zprávu, na kterou obratem odpovíme? Proč se s těmi sítěmi radši nenaučíme, místo toho,
